Historie obce
- Slovo úvodem:
Dobrý den,
následující text by Vám měl osvětlit alespoň částečně historii Vysoké, Bosyně, Harasova, Strážnic, Rymáně a Střednic. Budu rád, když si ho přečtete. Tento můj „spisovatelský počin“ bych chtěl považovat za první velkou změnu v době mého kronikářství. Naleznete jej také na stránkách obce, pro které je primárně určen. Text, který byl kdysi na webu obce a tvářil se jako „Z historie obce“, byl osekaným a nepříliš souvislým výtvorem, v kterém se upřímně řečeno nacházely i faktické chyby. Nevím, kdo ho původně vytvořil, a ani mě to nezajímá. Důležité je, že má obec na svých stránkách již text nový. Někomu možná přijde tento moc dlouhý, ale mě se zdá tak akorát, je totiž potřeba, aby obsahoval vše důležité. Účel stránky „Z historie obce“ na obecním webu je především ten, že nově přistěhovalí lidé se budou moci v rychlosti dozvědět něco z historie jejich nového domova. Samozřejmě má za cíl poskytnout poznání i starousedlíkům o historii jejich rodného místa. Bylo mi ctí pro obec něco takového vytvořit.
Děkuji za pozornost, podporu i shovívavost.
Jan Šesták, kronikář obce Vysoká
Vysoká
Vysoká je obec ležící 8 km severně od středočeského města Mělník, v jehož kulturním vlivu se odvíjela i historie obce. Místním centrem bylo sídlo Vysoká odnepaměti, a to spíše církevním a obslužným, než správním. První písemná zmínka o obci je již z roku 1227.
Ve Vysoké stál od středověku kostel sv. Václava o němž existuje první oficiální záznam z roku 1384. Obec byla silně zasažena třicetiletou válkou především mezi lety 1639–1640, kdy byly střední Čechy vypleněny švédskou královskou armádou vojevůdce Johana Banéra. V té době pravděpodobně vyhořel, či byl pobořen původní středověký kostel. Po útrapách spojených s třicetiletou válkou bylo později rozhodnuto o stavbě kostela nového. Stavbu nového pozdně barokního kostela umožnila Marie Isabela Černínová hraběnka z Chudenic. Architektem byl původem Ital narozený v lombardském městě Como Anselmo Lurago. Hlavní loď kostela byla pravděpodobně vystavěna mezi lety 1752–1753 a vedle stojící hřbitovní kaple Pána Ježíše pak mezi lety 1753–1754.
Po vydání Tolerančního patentu roku 1781 císařem Josefem II. byly v Habsburské monarchii povoleny některé protestantské církve, a proto se v obci od roku 1786 nachází jedna z prvních českých protestantských modliteben, která obsluhovala podstatně širší okolí. Vedle evangelické modlitebny stojí také evangelická fara a škola. Školy byly stejně jako většina obce v té době rozdělené podle náboženství. Toto rozdělení je patrné až dodnes. Máme katolický kostel a evangelickou modlitebnu, katolický a evangelický hřbitov, katolickou a evangelickou faru a kdysi i katolickou a evangelickou školu. Dokonce existovala nějaký čas v obci také malá židovská komunita, jejíž hřbitov se nachází za Bosyní při cestě na Janovu ves. Židovská modlitebna se nedochovala.
- Toto je naše evangelická modlitebna. Jedná se o jednu z prvních svého typu v Čechách. Připomíná spíše stodolu, protože přesně tak měla asi vypadat. Nesměla mít velká okna, věž a ani vchod zpředu budovy směrem do ulice.
Bohatý je pro rozvoj obce přelom 19. a 20. století. Roku 1887 zde zahájila svou činnost pošta a za pár let pravděpodobně i Sbor dobrovolných hasičů Vysoká. Z roku 1892 také pochází první detailní komplexní popis obce Vysoká od ředitele mělnické měšťanské školy Ludvíka Böhma. V roce 1904 byla ve Vysoké založena kampelička – záložna, Spořitelní a záložní spolek pro Vysokou a okolí. Kampelička hluboce zasahovala do hospodářského života v obci. Například poskytla obci úvěr na zaplacení hasičské výzbroje a stříkačky, na postavení obecní váhy, na stavbu silnic a k provedení elektrifikace. Dále mohl být díky kampeličce založen roku 1913 „Fond pro stavbu sokolovny“. Záložna také poskytla místnímu Sokolu úvěr. Základní kámen sokolovny byl umístěn až 4. 6. 1922. Finančně vypomohla také místní škole. Význam této záložny také dokládá fakt, že k roku 1935 měla kampelička už 187 členů.
Pro zajímavost byly ve vsi Vysoká u Mělníka k roku 1932 uvedené tyto živnosti a obchody:
lékař, zvěrolékař, biograf Sokol, cihelna, drogerie, elektroinstalace, 2 holiči, 4 hostince, kolář, 2 kováři, 4 krejčí, obchod s obuví Baťa, pekař, pokrývač, 23 rolníků, 2 řezníci, 3 obchody se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek pro Vysokou, sedlář, stavitel, trafika, 2 truhláři, 2 obchody s uhlím, obchod s velocipedy a zámečník
Odjakživa se v okolí obce Vysoká, tedy i v okolních vsích dařilo všem druhům různých plodin. Typický pro tuto oblast byl chmel. Pěstovala se zde i vinná réva a ovoce v ovocných sadech, ale zdaleka nejběžnější plodinou byly obiloviny jako například pšenice, kterou má naše obec ve znaku.
- Prvorepubliková pohlednice s Vysokou z roku 1927, kdy už stála naše sokolovna.
Nejtemnější okamžiky zažila naše ves ve 20. století. Roku 1914 totiž Rakousko-Uhersko vypovědělo Srbskému království válku, tím vyvolalo 1. světovou válku, kterou byla naše obec také zasažena. Dvacet našich obyvatel padlo v tomto prvním světovém konfliktu. Ať už byli vojáky rakousko-uherské monarchie nebo legionáři v československých zahraničních legiích, tak padli jako občané naší obce. Samozřejmě i 2. světová válka se vtiskla do životů našich obyvatel. Zasažena byla především Chodeč, ale i Vysoká má své oběti, Josefa Matouška a Františka Mráze. Josef Matoušek byl spolu s obyvateli Chodče popraven na Pankráci 22. 12. 1944. František Mráz byl pak poslední obětí z řad místních obce Vysoká v období druhé světové války. Jako připomínka obětí obou světových válek stojí ve Vysoké 2 pomníky. První je pomník Františka Mráze u zdi kostela sv. Václava, kde byl demonstrativně zastřelen příslušníky SS. Druhý je pamětní deska obětem 1. světové války na zdi budovy původně katolické a později měšťanské školy, dnes 2. stupně ZŠ.
Vedle této desky se také na budově školy nachází reliéf T. G. Masaryka, který byl ovšem několikrát odstraněn. Poprvé pravděpodobně roku 1939, kdy došlo ke vzniku Protektorátu Čechy a Morava, aby byl ochráněn před zničením nacisty. Podruhé byl odstraněn roku 1963 z rozhodnutí Okresního výboru KSČ v Mělníku. Deska byla potřetí vrácena na budovu školy 28. 10. 1992. Obec je už v tomto roce dlouho dobu nejenom církevním a obslužným centrem, ale až dodnes i správním.
Vysoká se postupně stala nejvýznamnější z 5 obcí, které spadají do jednoho správního celku,
a dál píše své dějiny.
Bosyně
První písemná zmínka o této vsi nedaleko Vysoké se sice vztahuje k roku 1356, ale je téměř jisté, že tato lokalita byla osídlena již mnohem dříve.
Nedaleko Bosyně se totiž nachází skalní ostroh, znám pod místním názvem jako „Hrádek“. Na „Hrádku“ opravdu kdysi stával hrádek, tedy spíše hradiště, které je datováno do 9. nebo 10. století (období po skončení Stěhování národů). Archeologický výzkum takzvanými destruktivními metodami zde však nikdy neproběhl, ale výzkum nedestruktivními metodami, ano. Ty nahlédly částečně pod povrch dnes již běžně obdělávaného pole a objevily zbytky hlavního valu a obytné budovy. Hradiště však kvůli nedostatečnému přísunu vody, protože nemělo studnu, zaniká někdy v 11. nebo v 12. století.
V hrad tedy bosyňské hradiště nepřerostlo, ale tím význam této lokality nezaniká. Kolem roku 1356 totiž pravděpodobně vzniká samotná ves Bosyně, ale především tvrz v ní. Význam názvu slova Bosyně lze zcela logicky odvozovat od slova bosý. Dalo by se tedy říct, že byla Bosyně obcí lidí, kteří chodili bosí. Další možností vzniku tohoto názvu je teorie o místu, kde byl vzýván „bog“ tedy bůh nebo bozi. Archeolog Václav Krolmus odvozuje jméno Bosyně od slova „bós – běs“ možná od zlého ducha, jenž byl zde v pohanských dobách vzýván. Prvními majiteli byli pravděpodobně jistí Hrzánové z Harasova. Tehdy právě díky tvrzi by se dalo říct, že místním centrem nebyla Vysoká, ale právě Bosyně se svou tvrzí. Stejně jako většina obcí zde, mění i Bosyně dost často své majitele. Byla dokonce i ve vlastnictví Královské komory, která ves a tvrz zabavila Václavu Felixovi Pětipestému z Chýš a Egerberka za účast ve stavovském povstání v letech 1618–1620. Roku 1623 po aukci získávají majetek Lobkovicové, kteří jej ovšem asi roku 1668 prodávají nejvýznamnějším majitelům v historii Bosyně a to Pachtům z Rájova. Pachtové z Rájova vlastnili ves a tvrz nejdéle od roku 1668 až do roku 1845. Díky nim dostala středověká tvrz podobu barokního zámku. Od barokní přestavby vedené Pachty z Rájova se stav budovy dodnes téměř nezměnil.
- Zde vidíte zámek a bývalou tvrz v Bosyni, kde dneska sídlí firma INET s. r. o.
Podobně jako u ostatních obcí byl i přelom 19. a 20. století významný. Tak například v roce 1890 vzniká zde také Sbor dobrovolných hasičů pro Bosyni. Ves má v té době i svou vlastní samosprávu a spadá pod ní mimo jiné i Janova ves (Zavadilka), která byla postavena na zelené louce roku 1798.
Jako zajímavost zde uvádím i evidované živnosti a obchody v obci k roku 1932:
cihelna, 3 hostince, instalace, kovář, krejčí, obuvník, 3 obchody s ovocem, 2 rolníci, řezník, 2 obchody se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek pro Bosyň, trafika, zahradnictví, zámečník
Rokem 1960 nejspíše existence samosprávné Bosyně končí a její území je rozděleno mezi katastry Vysoké a Kokořína. Tento správní stav trvá až dodnes.
Harasov (hrádek, tvrz)
Hrádek Harasov byl ve středověku vedle bosyňské tvrze jedinou stavbou pevnostního rázu na území obce Vysoká. Tato tvrz vzniká asi před rokem 1420 a byla vybudována rodem Hrzánů z Harasova, kteří si pravděpodobně od ní odvozují své jméno a také zde i sídlili.
Z celé „pevnosti“ se dodnes zachovalo minimum. Dodnes jsou viditelné zbytky dvou obranných valů před samotnou hlavní akropolí, z které nezbylo téměř nic. Jediné čeho si lze všimnout jsou vnitřní skalní prostory, které na přelomu 19. a 20. století sloužily jako skalní byt a prý vnitřky právě těchto prostor uvnitř skály nad rybníkem Harasov by mohly být posledním reálným zbytkem tvrze. Tvrz samotná zaniká asi v průběhu 17. století. Archeologický výzkum zde destruktivními metodami, stejně jako u bosyňského „Hrádku“, neproběhl.
U rybníka Harasov se také nachází hotel Harasov, postavený roku 1912 knížetem Bedřichem z rodu Lobkoviců. Na Harasově a kolem něj je většina budov určená jako chaty pro rekreaci. Samotný rybník Harasov pod územní správu obce Vysoká nespadá, okolní budovy, ovšem kromě budovy hotelu Harasov, ano.
- Skalní ostroh u rybníka Harasov, na kterém stával již před rokem 1420 hrádek Harasov. Hrádek Harasov je vlastně nejbližším hradem k obci Vysoká a dokonce leží na jejím katastrálním území.
Chodeč
První písemná zmínka o vsi pochází z poloviny 14. století konkrétně z roku 1352.
Její název je buď odvozený od „chodců“, kteří chodili na stráž do nedalekých Strážnic, nebo od starého mužského jména Chotek (Chodeč – ves Chotků). Původně německý název této vsi se psal Chotz nebo Chotsch tedy s T.
První zmínka připomíná existenci farního kostela sv. Martina. Z architektonického hlediska se jednalo to byla nepříliš zdobená jednoduchá stavba obdélníkového půdorysu. Dnes jej však ve vsi již nenajdeme, protože s největší pravděpodobností totiž zaniká na konci 18. století. Během 18. století je také vedený už pouze jako zástupný kostel barokního kostela sv. Václava ve Vysoké. Po zániku kostela je samotná budova postupně přeměna třeba na hostinec nebo obchod. Právě podoba hostince je dodnes nejviditelnější, proto si jej lze snadno splést s jakýmkoliv jiným světským selským stavením. Za připomenutí stojí, že některé prvky z vybavení kostela byly dle pramenů převezeny do kostela v Šemanovicích. U kostela tedy zaniká také dřevěná věž, která zde měla stát, a hřbitov.
Ves měli asi jako první od jejího vzniku v držení Homutové – Hrzánové z Harasova, kteří v té době také vlastnili i nedalekou Bosyň. Dále obec střídala majitele. Například obec mělnická, Kaplířové ze Sulevic, Pětipeští z Chýš a Egerberka a Lobkovicové, ti všichni se vystřídali v průběhu 16. a 17. století jako majitelé Chodče. Majitelka z rodu Lobkoviců Polyxena z Lobkovic Chodeč roku 1623 prodává rodu Kyjů z Hyršfeldu a obec také později náleží i k panství liblickému.
Další zprávy o vývoji Chodče jsou poměrně skoupé, a tak se dozvídáme pouze jména místních sedláků a chalupníků. Počátek 20. století osvětluje další vývoj obce. Tehdy zde údajně žilo na 230 obyvatel (dnes okolo 50). Obec se mohla tedy pochlubit i různými profesemi jako například: hostinský, kupec, kovář, krejčí nebo obuvník. Ves je v té době spojená s Dolní Zimoří (1880–1919) a je tedy samosprávná. Existoval zde také lom na pískovcové kvádry a knihovna, která vznikla po elektrifikaci za první republiky.
Krutý osud padl na Chodeč za 2. světové války. Dne 13. 6. 1944 zde proběhla nacistická razie, při které konfident (spolupracovník) gestapa, vydávající se za sovětského zajatce, označil ty občany, kteří mu poskytli pomoc. Třiadvacet chodečských obyvatel si tak prošlo strastiplným trýzněním v pražské věznici na Pankráci, v Terezíně i v koncentračních táborech. Šest z nich bylo odsouzeno k trestu smrti. Jejich jména nalezneme na pomníku uprostřed vsi, který byl jako čest jejich památce odhalen roku 1947. Každoročně se zde, stejně jako u pomníků ve Vysoké, pořádá pietní akt. V Chodči bývá zakončen projevem starosty obce Vysoká a zněním státní hymny.
- Toto je závěr pietního aktu u pomníku v Chodči v roce 2019.
Od konce války je v obci vidět značný úbytek počtu obyvatel, který víceméně pokračuje do dnešních dní. Samosprávná Chodeč zaniká roku 1955 sloučením s Vysokou. Chodeč dál dnes ale aktivně žije také díky udržování lidových tradic místními občany.
Strážnice
Strážnice jsou obec, jejichž název je odvozen asi od strážců nebo od stráže. Ludvík Böhm ve své kronice z roku 1892 doslova píše: „Osada, jejíž obyvatelé na stráži byli proti sousedům nepokojným.“ Strážnice se nachází západně od Vysoké a její katastrální území tvoří západní část katastru obce Vysoká. Nejzápadnější oblastí je Rymáňský výběžek, který byl vyjmut z katastrálního území Liběchova asi po 2. světové válce někdy mezi lety 1951–1964 a byl v připojen k obci Vysoká. Strážnice také jako první tvořily společně se Střednicemi samosprávné území s Vysokou. První písemná zmínka o této vsi je nejmladší z roku 1549, což z ní tedy dělá asi nejmladší z pěti částí obce Vysoká.
Roku 1842 Strážnice vyhořeli a lehla tehdy popelem asi půlka vesnice. K roku 1932 jsou zde evidovány tyto živnosti a obchody: cihelna, 3 hostince, 2 koláři, 3 kováři, krejčí, 2 obuvníci, 2 obchody s lahvovým pivem, povozník, 9 rolníků, řezník, sedlář, obchod se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek pro Strážnice u Mělníka, švadlena, 2 trafiky, truhlář a zámečník. Vzniká zde také škola (dnes Mateřská škola) a roku 1897 Sbor dobrovolných hasičů Strážnice (SDH Strážnice). SDH Strážnice je nejstarším dodnes fungujícím spolkem na území obce Vysoká. Hasiči ze Strážnic se tradičně účastní pietního aktu ve Vysoké a v Chodči, kde drží čestnou stráž u pomníků padlých.
Vývoj této vesnice je poměrně tradiční. Vznikla jako sídlo statkářů – zemědělců, kteří obdělávali okolní polnosti. Téměř jistě byly Strážnice také společně s Vysokou, Bosyní, Střednicemi a Chodčí vypleněny za třicetileté války. Dle Böhmovi kroniky zde měl prý tábořit i pruský král Fridrich II. Veliký v době sedmileté války, ale o tomto však žádný doklad asi neexistuje.
- Kal ve Strážnicích je největší vodní plochou na katastrálním území obce Vysoká.
Rymáň
Kdyby se toto sídlo považovalo za samostatnou část obce, tak je bezpochyby s nejmenším počtem obyvatel (žije zde asi okolo 10 lidí) a je také nejmladší (vzniklo pravděpodobně na konci 17. století nebo spíše v průběhu 18. století). Toto sídlo vzniklo v podstatě na zelené louce jako selský dvorec podobně jako například Nové Dvory za Kokořínem. Patřilo k liběchovskému panství, což potvrzuje i skutečnost, že při vzniku prvního stabilního katastru roku 1842 správně spadalo pod Liběchov.
Zajímavostí z historie této lokality je, že jakási ves, která zde měla původně stát, zanikla prý během třicetileté války. Měla po ní zbýt jen polní cesta vedoucí doprostřed pole, kde bez dalšího pokračování končila nedaleko malého rybníčku na kopci. Dnes je už téměř vyschlý a byl možná středem zaniklé vsi. V místech při leteckém archeologickém průzkumu bylo objeveno „oppidum“, tedy zbytky pravěkého nebo velmi raně středověkého osídlení. Dnes tvoří území kolem Rymáně nejzápadnější výběžek území obce Vysoká.
Střednice
První zmínka o této vsi se vztahuje k roku 1398 a její název by mohl být odvozen asi od slova „stred“ tedy med a „stredníci“ jsou včelaři. Střednice byly tedy pravděpodobně osadou včelařů. Jednou další možností vzniku názvu Střednic by mohla být úvaha o tom, že se Střednice prostě jednoduše nacházely a nacházejí ve středu okolních sídel.
Ještě v 1. polovině 19. století měly Střednice nejméně obyvatel ze všech okolních obcí. Velký nárůst počtu obyvatel je způsoben především díky dobré poloze u hlavní cesty z Mělníka na Kokořín, proto během 50 let mají Střednice téměř trojnásobný počet obyvatel. Největší nárůst zaznamenávají Střednice v 60. a 70. letech 20. století, kdy se zde staví celkem 3 bytové domy a dodnes je to obec také s největším počtem bytových domů z všech obcí obce Vysoká.
Velikou zajímavostí pro tuto ves i pro obec je fakt, že zde v 2. polovině 19. století proběhl archeologický výzkum vedený archeologem Václavem Krolmem. Byly zde roku 1864 objeveny dvě mamutí stoličky, které jsou prý uloženy v českém muzeu v Praze (dnes v Národním muzeu). Roku 1871 jsou zde dále objeveny dva mamutí kly 1,5 metru dlouhé. Z pravěku se zde také našly velice vzácné bronzové náramky, střepy malované keramiky a u obce Bosyně se při tomto výzkumu našlo několik pravěkých popelnic – žárových hrobů.
Střednice jsou jediná ves v okolí obce Vysoké, do které vedlo železniční spojení. Od roku 1896 zde fungovala nákladní doprava specializována především na převoz cukrové řepy do cukrovaru v Mělníku. Jednalo se tedy v základu pouze o „sezónní“ železniční spojení. Vzápětí si však místní obyvatelé vymohli rozšíření i pro dopravu osobní, a tak hned roku 1897 začaly jezdit i vagony pro osobní dopravu. Ta dosahovala vrcholu asi ve 20. letech 20. století, ale v roce 1933 zaniká a je zrušena. Roku 1970 byla zastavena i nákladní doprava, protože se převoz cukrové řepy přesunul na silnici. K samotnému demontování dráhy došlo roku 1978, ale dodnes jsou však v krajině vidět prvky železnice. Například 100 metrů dlouhý do kopce vyhloubený příkop, který má hloubku asi 5 metrů, je bezpochyby dodnes největším terraformačním počinem na území obce Vysoká.
Střednice a nedaleká ves Strážnice tvořily s Vysokou samosprávný celek pravděpodobně již na počátku 20. století. Střednice jsou jedna z nejobydlenějších obcí a ze Střednic také pocházeli mnozí starostové obce Vysoká.
Výběr zdrojů:
- kronika obce Vysoká z roku 2006 (zdroj: web – obec Vysoká)
- text Mgr. Jitky Králové o Chodči (z Regionálního muzea Mělník)
- kronika ředitele měšťanské školy Ludvíka Böhma z roku 1892